Co musíte ve městě navštívit

Oblíbeným cílem vycházek je chráněná přírodní památka (vyhlášeno v roce 2002), ke které se dostaneme po zelené turistické značce od kralupského nádraží. Název vrchu Hostibejk se objevuje již v roce 1670 – v archivu křížovnického řádu. Vysvětlení tohoto názvu není jednoznačné, slovo se skládá ze dvou substantiv – Hosť a bejk. Hosť je staroslovanské vlastní jméno – tedy Hosťův býk. Je možné, že v době slovanského osídlení zde žil nějaký majitel chovného býka jménem Hosť. Podle dochovaných historických pramenů zde stávalo pohanské obětiště, mohlo být Slovanů.  

Vrch je parkově upraven, zdobí jej pískovcové skály, je 233 m vysoký. Propojují se zde 3 vrstvy geologických útvarů. Základ Hostibejku tvoří starohory vzniklé před 2600 mil. let. Na ně navazují prvohory skládající se ze svrchního karbonu vzniklého před 345 mil. lety. Prvohory tvoří podstatnou část Hostibejku. Třetí geologický útvar – svrchnokřídová vrstva druhohor – vznikl postupem moře na pevninu, neboť před 136 mil. let byl Hostibejk pod hladinou moře. Ve skalním pískovcovém bloku na cestě k altánku můžeme pozorovat zbytky mořské fauny.

Až do roku 1902 byl Hostibejk pustým holým vrchem. Díky „Zemědělskému a okrašlovacímu spolku pro Kralupy a okolí“ vedenému Antonínem Borutou (dědečkem básníka Jaroslava Seiferta) byl postupně osazován tak, aby vznikl městský lesopark. Později se mění na největší kralupský park, který byl za první republiky hojně využíván k vycházkám a slavila se zde různá výročí. V první polovině 20. století zde vlastním nákladem postavil kralupský architekt Anton Karban vyhlídkový altánek, z kterého jsou nádherné výhledy na celé Kralupy, je vidět Mělník a České středohoří. K altánu vede pěšina nazvaná „Svojsíkova cesta“ dle zakladatele skautingu v Čechách Antonína Františka Svojsíka. Na druhém konci cesty je vyhlídková betonová houba, která, dokuď nebyla zarostlá vysokými stromy, poskytovala vyhlídku jižním a západním směrem. Na vrch se z jedné strany dostaneme po výstupu 187 schodů zvaných Jarníkových (po předsedovi Okrašlovacího spolku).

Nad altánkem se nachází betonový bunkr připomínající válečné události. Byl postaven v roce 1938 jako tzv. protiletecká hláska, která měla sloužit k ochraně rafinerie. V roce 1939 po německé okupaci zde bylo zřízeno stanoviště protiletecké ochrany, v roce 1941 byla vojenská technika z Hostibejku odvezena na frontu a Kralupy zůstaly bez letecké ochrany. Na horní plošině kopce Němci postavili dva maskované zděné bunkry k uskladnění munice. Ke konci války se opuštěný bunkr stal osudným sedmi lidem, kteří se zde ukrývali. Kdosi vystřelil na projíždějící německou kolonu prchající na západ a jedoucí kolem Hostibejku. Němci zastavili a ozbrojená německá hlídka na motocyklu vyjela od Lobče až na vrch Hostibejk, kde v bunkru zastřelili šest lidí a sedmého cestou od Lobče.

V roce 1976 byla na vrcholu postavena stylová výletní restaurace.

V prosinci roku 2008 byla na Hostibejku slavnostně otevřena první naučná stezka v Kralupech nad Vltavou se 6 zastávkami spojující oba hostibejcké vyhlídkové altány.

1 – vyhlídka (vedle altánu nad žel. tratí)

2 – geologické útvary (u schodů)

3 – stromy (na stezce směrem k altánu houba)

4 – ptactvo (vedle altánu houba)

5 – památník a oběti války (vedle bunkru)

6 – historie a pověst (asi 80 m severně od panelu č. 1 po pěšině úbočím vrchu)

Každoročně se zde pořádá akce – „Běh do hostibejckých schodů“.

Největší kralupský háj o ploše téměř 40 ha rozkládající se severozápadně od Kralup na svahu s nejvyšším bodem Kralup 274 m.n.m. Háj je značně členitý s četnými roklemi.

Cesta spojující Kralupy nad Vltavou s Nelahozevsí nás dovede až k zámku v Nelahozevsi. Vede po červené turistické značce podél levého břehu řeky Vltavy. Nese jméno hudebního skladatele Antonína Dvořáka, který tudy již jako malý chlapec chodíval z rodné Nelahozevsi k příbuzným do Kralup.  

Celou trasu obklopuje z jedné strany řeka a z druhé pískovcový masiv, ve kterém jsou místy skalní věže. Skalní útvary dokumentují přechod geologických období prvohor a druhohor. Povrch skal je provrtán mnoha děrami. Nad cestou vede železniční trať s několika železničními tunely.

Dvořákova stezka je součástí evropské dálkové trasy E10, která začíná na mysu Kap Arkona a končí v Bolzanu v Itálii a jejíž celková trasa je 2880 km.

V roce 2009 byla z prostředků Středočeského kraje zhotovena naučná stezka s 10 zastaveními měřící 3 km a vedoucí od vlakového nádraží v Kralupech nad Vltavou až k nádraží v Nelahozevsi. Všech 10 zastavení bylo soustředěno na Dvořákově stezce a informační tabule sdělovali zajímavosti z oborů botaniky, dendrologie, entomologie, ichtyologie a ornitologie. Tato naučná stezka byla po zničení vandaly obnovena, ale krátce po svém obnovení byla poničena povodní v roce 2013. A co neponičily povodně, o to se opět postarali vandalové.

Přírodní památka vyhlášená v roce 1986 o rozloze 0,37 ha se nachází na jihozápadním okraji části Minice nedaleko od silnice vedoucí z Kralup n/Vlt do obce Otvovice. Pro svůj vzhled připomínající profil K.H.Borovského se jí mezi místními obyvateli říká Havlíčkova skála. Jedná se o proterozoickou vyvřelinu ze starohor, starou asi jednu miliardu let, kde se nacházejí chráněná rostlinná společenstva skalních stepí – např. koniklec luční, silně ohrožený česnek tuhý, vlnice chlupatá, vousatka prsnatá apod. Skála je domovem teplomilných druhů hmyzu. Při pohledu dolů z vrcholu minické skály uvidíme romantické údolí Rusavky, které dostalo název podle zaniklé středověké vsi. A nad námi se tyčí vrchol minického hradiště.

Do Rusavek se dostaneme z Kralup po červené turistické značce přes Minice k rozcestníku s označením „Pod Rusavkou“. Malebné údolí Rusavky se nachází jižně od Kralup mezi Minicemi a Otvovicemi. Údolím protéká rusavecký potůček, který se v blízkosti Minické skály vlévá do Zákolanského potoka. Údolím procházejí tři cesty. Přímá cesta brzo končí u rekreačního objektu. Pokud odbočíme z přímého úseku doprava – po červené značce, dostaneme se ke kamenné studánce ve tvaru kapličky z roku 2000, která je v blízkosti přechodu přes potok. Cesta dále pokračuje vzhůru přes les do Holubic. Třetí cesta – nejzajímavější, odbočuje hned na začátku údolí doleva a stoupá do starého lomu pod pravěkým Minickým hradištěm.

Minické hradiště se nacházelo na jih od Kralup. Hradiště o ploše asi 1 ha je v polích na ostrožně (274 m) nad údolím Rusavky. Z dlouholetého archeologického průzkumu, který trval 19 let, vyplynulo, že minické hradiště pravděpodobně vzniklo v 7. až 6. století před naším letopočtem a je domněnka, že místo sloužilo jako kultovní středisko. První sondy položené na nejvyšším místě byly dost bohaté na nálezy. V keramice převažovaly nálezy kultury haltštatské. Z výzkumů nelze jednoznačně říci, zda bylo hradiště obydlené. Pokud ano, tak jen velmi krátce. Zničeno bylo za dnes nevyjasněných okolností a nebylo již obnoveno. Dnes máme odsud pěkný výhled do otvovického údolí, pokud je pěkné počasí, tak i do celého Středohoří.

Nachází se na území městské části Lobeč, nedaleko Hostibejku.

Západně od Kralup se ukrývá pozoruhodná přírodní lokalita - geologická zajímavost ze čtvrtohor.

Nad jižním okrajem vsi Zeměchy se v místech bývalé úvozové cesty vytvořil vlivem eroze v silných sprašových vrstvách v průměru až 16 metrový hluboký zářez – sprašová rokle, která je zhruba 450 m dlouhá. Světlejší a tmavší vrstvy ve stěnách rokle odhalují střídání dob ledových a meziledových v časovém úseku zhruba 200 tisíc let. Lokalita je významná i z botanického a zoologického hlediska, žije zde teplomilný hmyz a zajímavé druhy měkkýšů. Na okrajích se dochovaly ostrůvky černozemní stepní vegetace např. s rozincem bezlodyžným, hlaváčkem jarním, modřencem tenkokvětým aj.

Území na ploše 1,49 je chráněno od r. 1986 jako přírodní památka.

Zalesněný vrch Špičák (236 m) je nepřehlédnutelnou dominantou nad vsí Zeměchy. Najdeme ho nad jihovýchodním okrajem Zeměch. Do konce 19. století byl holý a až na začátku 20. století došlo k postupnému zalesnění. V roce 1908 byla vysázena tzv. Jubilejní alej. Již předtím byl na vrchol kopce v roce 1906 umístěn železný kříž s Kristem, celková výška včetně kamenného podstavce činí zhruba 4 metry. Na podstavci je deska s nápisem: „Pane nedej zahynouti nám ni budoucím 1906“. Ke křiži byla vybudována cesta, po které vystupovaly průvody věřících.

Při cestě ze Zeměch do Olovnice v katastrálním území Zeměchy roste u rybníka 300 let starý strom pamatující např. vládu otce Marie Terezie.